Yes to the Unknown

Uvolněná ruka se může konečně natáhnout k tomu, co ještě nemá jméno. Neznámo se mění z hrozby v pozvání. Ochota tu není slepou jistotou, ale poctivým ano dveřím bez popisku, cestě bez mapy a životu, který začne odpovídat teprve během chůze.

Po uvolnění potřeby kontrolovat přichází ochota skutečně vstoupit do života. Vypravěč dříve kreslil plány, nacvičoval znamení a před každým posunem couval do známého prostoru. Neznámo vnímal jako prázdnotu bez opory. Yes to the Unknown v něm ale objevuje dveře, které se otevřou až krokem, a otázky, jejichž smyslem není okamžitá odpověď. Tohle ano nevyzývá k bezhlavému riziku ani k opuštění rozlišování. Zůstává upřímné, bdělé a ochotné reagovat. Nevyžaduje jistotu výsledku a přesto se celé účastní toho, co přichází. Právě ochota odlišuje aktivní účast od pouhého puštění. Člověk už jen nebrání proudu. Zvedá oči, nastavuje otevřené ruce a aktivně vstupuje do vztahu s možností, kterou dosud nepoznal. Každá odbočka se pak může stát jinou cestou k milosti a každá jizva součástí připravenosti. Zázrak totiž někdy neklepe. Čeká za prahem na člověka, který se odváží udělat svou polovinu setkání.