The Gift of Acceptance

Přijetí není souhlas s každou bolestí ani rezignace na změnu. Minulost se přestává přepisovat a domů jsou pozvány i příliš dlouho ukryté části. Když celý příběh smí patřit k člověku, už ho nemusí řídit ze stínu a může začít skutečné léčení.

Ochota vstoupila do neznáma a nyní se obrací i k tomu, co už se stalo. Vypravěč se pokoušel minulost přepsat, vyčistit a opravit tak dlouho, až samotné uzdravení proměnil v další útěk. Stíny ale nezmizely. Vrací se v tichu a nesou klíče k místům, která byla odmítnuta. The Gift of Acceptance chápe přijetí jako aktivní zahrnutí celého příběhu. Neříká, že každá událost byla správná nebo že se nic nemá změnit. Umožňuje vyslovit i tohle jsem já a patří to k mé cestě bez další obhajoby a bez nutnosti se před sebou skrývat. Bolest může být držena bez odporu, chyba bez doživotního rozsudku a stín s úctou k tomu, co se snažil chránit. V této celistvosti se ukazuje, že vytoužená láska nebyla daleko. Čekala na svolení vstoupit právě do částí považovaných za nehodné. Cesta vede od opravování sebe jako vadného předmětu k přítomnému vztahu se sebou jako živou bytostí. Přijetí nezastaví růst. Odstraní vnitřní válku, která spotřebovávala sílu potřebnou k opravdové proměně.