Fear Is Not My Name

Strach umí proměnit bezpečí v klec a každé dveře v hrozbu. Život bez třesu se tu neslibuje. Větší svoboda přichází v okamžiku, kdy se rozechvělý hlas přesto ozve, tělo zůstane přítomné a člověk odmítne dovolit strachu, aby za něj napsal jeho jméno.

Strach se zde neobjevuje jako krátké varování před skutečným nebezpečím. Zabydlel se v každém zvuku, dveřích i pohybu a naučil tělo očekávat útok ještě dřív, než se cokoli stane. Vypravěč své zmenšování dlouho nazýval opatrností a bezpečím. Teprve později rozpozná svatou klec, kterou kolem něj strach postavil z dobře znějících důvodů. Fear Is Not My Name nevyhání strach siláckým gestem. Jeho nejpřesvědčivější věta přiznává, že ruce se možná budou dál třást. Změna spočívá v tom, že i rozechvělý hlas může převzít vedení. Člověk dýchá, mluví, zůstává a udělá krok do prostoru, kterému se dosud vyhýbal. Tím oddělí přítomný pocit od celé své identity. Strach může jít vedle něj, ale už neurčuje směr ani velikost života. Právě tady začíná klíčit odvaha. Nečeká na úplnou jistotu a nevydává citlivost za slabost. Vrací člověku právo stát na vlastním místě právě ve chvíli, kdy jeho tělo stále cítí nebezpečí.