The Hunger That Consumes

Touha slibuje, že příští věc, člověk nebo úspěch konečně vyplní prázdné místo. Hlad roste každým soustem, dokud se člověk neodváží zastavit před výlohou a otočit pohled dovnitř. To nejvytrvaleji hledané tam možná čekalo od začátku.

Touha dokáže rozpohybovat život, ale tady se z ní stává hlad bez dna. Všechno zářivé za sklem vypadá jako chybějící kus sebe. Jakmile ho člověk získá, lesk vyprchá a pozornost už hledá další dávku úspěchu, obdivu, vzrušení nebo lásky. The Hunger That Consumes neodsuzuje přání ani radost z věcí. Zkoumá okamžik, kdy jim člověk předá úkol, který nemohou splnit, a žádá po nich potvrzení vlastní úplnosti. Proto žádná pochvala ani vztah nedokáže utišit místo, které sám odmítá vidět. Rozhodující obrat přichází zastavením. Vypravěč poprvé neutíká za dalším světlem a zůstane před vnitřní prázdnotou dostatečně dlouho, aby v ní rozpoznal sebe. Hlad pak ztratí kouzlo ne proto, že by svět přestal být krásný, ale protože už nemusí dokazovat hodnotu svého majitele. Cesta vede od nutkavého získávání k návratu ke zdroji. Věta Mám dost nevyjadřuje rezignaci na sny. Znamená, že sny už nemusí zachraňovat identitu a mohou se stát svobodnou tvorbou místo lesklého řetězu.