The River of Grief

Zármutek je řeka napájená láskou, která už nemůže proudit původním směrem. Smí projít tělem bez studu a bez příkazu zapomenout. Co bylo ztraceno, nemusí být vymazáno. Může změnit podobu a naučit srdce nést vzpomínku bez utonutí.

Když zmizí někdo nebo něco milované, zůstane v člověku pohyb, který se nedá zastavit rozhodnutím. The River of Grief dává tomuto pohybu podobu řeky v hrudi. Každá kapka nese jméno, tvář nebo rok a každá ztráta si uchovává vlastní místo. Nejdřív se ukazuje marnost snahy bolest obejít úsměvem, hovorem nebo kamenem položeným do proudu. Řeka teče dál, protože zármutek není porucha lásky. Je její pokračující stopou. Obrat nepřichází zapomenutím ani tvrzením, že už to nebolí. Vypravěč přestane svůj smutek nazývat prokletím a dovolí slzám, aby vykonaly práci, kterou za ně nemůže udělat žádná síla. Nechat odejít zde neznamená vymazat člověka ani okamžik. Znamená přijmout změnu podoby vztahu a naučit se nést jeho cenu bez odporu. Řeka potom není jen místem, kde se člověk topí. Stává se cestou, která ho vede domů a uchovává krásu, již dokáže chránit právě žal. Cesta vede skrze bolest a ne kolem ní. Když může zármutek proudit, už nemusí člověka držet na jednom místě.