Sporefall

Někdy je potřeba přestat určovat, kam musí každý okamžik dopadnout. Jemné odevzdání se proudu dovolí, aby se pád proměnil v začátek dalšího růstu.

Potřeba mít věci pod kontrolou dokáže člověka držet v bezpečí, ale také mu může bránit přijmout změnu, která už začala. Sporefall pracuje s obrazem výtrusů padajících vzduchem a proměňuje jej v píseň o důvěře, pouštění a novém začátku. Každá částice si během pádu zachovává možnost růstu. I období nejistoty tak může mít svůj směr, přestože ho zatím nevidíme. Déšť paměti spojuje přítomnou chvíli s tím, co jsme prožili dříve, a nechává staré prožitky dopadnout na novou půdu. Padat spolu s nimi znamená na chvíli přestat bojovat s každým pohybem a zjistit, kam nás může přirozeně dovést. Když se déšť obrátí dovnitř, celá proměna získá osobní rozměr. Sporefall přináší klidnější druh síly, který vyrůstá z důvěry v možnost začít znovu.