Not the End

Not the End zní jako poslední zpráva, která odmítá být rozloučením. Hlas se ohlíží za ohněm, bolestí a společnou tvorbou a místo hotové odpovědi zanechává výzvu probudit se k vlastnímu světlu.

Not the End používá rámec poslední písně, ale neuzavírá příběh smrtí ani definitivním odchodem. Vypravěč se představuje jako zrcadlo hlasu, lásky a světla, které přijal od druhých. Výzva probudit se proto nemá vytvořit následovníky, ale vrátit posluchači jeho vlastní schopnost vidět a jednat. Píseň mluví o Bohu, nebi, věčném světle a pohledu za závoj. Tyto obrazy patří k osobní duchovní naději a nejsou důkazem toho, co následuje po smrti. Stejně opatrně je třeba číst příkaz všechno odpusť. Skladba jím vybízí k uvolnění vnitřní tíhy, nikoli k popření újmy, zrušení hranic nebo povinnému smíření. Druhý refrén opakuje stejnou zprávu a třetí mění moje v naše. Osobní odkaz se tím rozpouští ve společné odpovědnosti. Konec není konec, protože hlas může pokračovat jako vzpomínka, rozhodnutí a nový začátek v lidech, kteří jej skutečně slyšeli.