Mirror of My Soul

Mirror of My Soul hledá vlastní tvář v setkáních, slzách, cizích očích i dešti. Druhý člověk zde není prázdným plátnem pro projekci, ale živým zrcadlem, díky němuž lze objevit dosud nepoznanou část sebe.

Mirror of My Soul sleduje, jak se sebepoznání rodí ve vztahu ke světu. Obloha v dechu, vlastní stopa v cizí tváři, řeky světla i bezejmenné oči ukazují, že identita nevzniká v úplné izolaci. Radost i bolest mohou něco odhalit o člověku, který jimi prochází. Refrén proto říká, že skrze druhého nachází vypravěč vlastní duši a skrze slzy celistvost. Neznamená to, že druhý člověk existuje jen jako jeho zrcadlo nebo že bolest je sama o sobě léčivá. Setkání nabízí podnět, ale význam a odpovědnost za něj zůstávají osobní. Věta o žádném zrcadle mimo mě radikalizuje pocit propojení, přesto nesmazává samostatnost ostatních lidí. Popisuje chvíli, kdy vnější zkušenost zazní uvnitř a stane se součástí vlastního příběhu. Opakované nikdy jsem nebyl sám nakonec nepopírá samotu. Připomíná, že i osamělý člověk nese stopy vztahů, hlasů a světa, které pomáhaly utvářet jeho vědomí.