Kiss the Tree

Některé bolesti nesou hlas celé rodiny a přesto nemusí pokračovat do další generace. Kiss the Tree hledá způsob, jak ukončit starý řetěz bez nenávisti ke kořenům, z nichž jsme vyrostli.

Kiss the Tree se obrací k bolesti, kterou člověk dlouho považoval za vlastní povahu, přestože k němu doputovala přes rodiče, prarodiče a příběhy, o nichž se možná nikdy nemluvilo. Nedostatek lásky, strach a mlčení se mohou dědit jako neviditelné jméno. Skladba však nehledá dalšího viníka. Dovoluje vidět, že i ti, kteří nedokázali dát potřebnou blízkost, sami vyrůstali uvnitř starších ran a často předávali jen to, co znali. Soucit zde nepopírá odpovědnost ani nutnost chránit se. Otevírá možnost přestat nést cizí bolest jako důkaz vlastní vadnosti a zvolit jiný způsob lásky. Políbení stromu je obrazem přijetí kořenů bez poslušnosti vůči jejich bolesti. Vypravěč je neodřezává ani je neproklíná. Vidí je jasně, vrací jim to, co mu nepatří, a rozhoduje se, že řetěz skončí u něj. Kiss the Tree proměňuje rodinné dědictví z rozsudku v místo, kde může začít vědomější budoucnost.