Lightbody

Tělo na chvíli přestává být překážkou a stává se místem radosti, dechu a živosti. Lightbody používá obraz světelného těla k návratu z pocitu tíhy do důvěrnějšího vztahu k sobě.

Lightbody navazuje na Fractals of Me obrazem těla, které není jen pevnou schránkou ani seznamem omezení. Světelné tělo zde není popisem skryté anatomie nebo léčebným tvrzením. Je to umělecký způsob, jak zachytit chvíli, kdy se člověk přestane vnímat pouze prostřednictvím bolesti, studu a hodnocení vzhledu. Vypravěč objevuje dech, pohyb, hlas a každou živou buňku jako zdroj účasti na světě. Prohlášení bez těla a bez bolesti nepopírá skutečnou tělesnost ani utrpení. Vyjadřuje krátké osvobození od identity, kterou bolest někdy zaplní úplně. Když láska vede pozornost zpět do vlastního těla, radost už není útěkem z hmoty. Stává se způsobem, jak v ní být měkčeji, svobodněji a bez studu. Závěrečný Lightbody tak neodnáší duši pryč, ale vrací člověka k prožitku, že i tělo může být domovem světla.