Fractals of Me

Jedno já se rozpadá do mnoha opakujících se podob. Fractals of Me sleduje člověka v těle, vzpomínkách i vztazích jako živý vzorec, který se neustále mění a přesto zůstává rozpoznatelný.

Fractals of Me používá obraz fraktálu k zachycení identity, která se opakuje v různých měřítkách. Stejný způsob obrany se může objevit v drobném gestu i v zásadním životním rozhodnutí, podobná touha se vrací v těle, vztazích a představách o budoucnosti. Verše mluví o kůži jako hvězdách a kostech jako světelných prutech, ale nejde o doslovný popis lidského těla. Je to chvíle změněného vnímání, v níž pevné hranice působí méně jistě a člověk se cítí jako pohyb, rytmus a vztah mezi částmi. Rozpuštění já zde nevyžaduje odmítnout osobnost. Ukazuje, že žádná její podoba není celkem a každá obsahuje stopy mnoha předchozích zkušeností. Závěrečné fraktály bytí tak nejsou únikem z lidskosti, ale obrazem života, který se znovu skládá v každém dechu a setkání.