Joycraft

Joycraft hledá radost jako něco, co se netěží z dokonalosti, ale tvoří z hlasu, vztahů, ztrát a vděčnosti. Patnáct skladeb vede od volání do světových měst až k odpovědi, která se vrací v podobě lidské blízkosti.

Joycraft staví radost jako tvůrčí práci, která nezačíná popřením bolesti ani honbou za obdivem. Úvodní Call the Cities vysílá hlas přes hluk a vzdálenost. Závěrečné Thanks to the Cities pak stejný pohyb obrátí a poděkuje lidem, kteří odpověděli. Mezi těmito dvěma póly album zkoumá vlastní hodnotu, vztahy jako zrcadla, vzájemnou inspiraci, úžas nad životem, konečnost, pochybnosti, rodičovskou lásku a vděčnost. Duchovní slova o Bohu, duši, světle a jednotě zde patří k básnickému jazyku osobní zkušenosti. Nejsou podávána jako důkaz jediné víry nebo popis fyzikální reality. Skladby se postupně učí, že spojení neznamená vlastnit druhého a přijetí neznamená zrušit hranice. Radost díky tomu není trvalá euforie. Je to způsob, jak být přítomný, tvořit pravdivě, dovolit vztahům měnit náš hlas a přesto nést odpovědnost za vlastní kroky. Joycraft končí tam, kde začalo, mezi městy a lidmi, ale původní prosba o vyslyšení se změnila v poděkování za skutečnou odezvu.