Home

Home se vrací k místu z dětství, které možná existuje hlavně ve světle, vzduchu a paměti těla. Domov není dokonalá adresa, ale pocit, že vlastní hlas ještě poznává cestu zpátky.

Home skládá domov z drobných smyslových vzpomínek. Zůstalo světlo, vysoké slunce, bosé nohy, teplý vzduch, strom a cesta, která kdysi působila jako celý svět. Opakované slovo domov se nejdřív hledá, potom potvrzuje a nakonec se změní v rytmus, který už nepotřebuje další vysvětlení. Skladba nepopisuje konkrétní budovu ani idealizovanou rodinu. Domov je zde způsob, jakým si tělo pamatuje bezpečí, hru a vlastní hlas. Věta, že je stále skutečný a stále můj, neznamená vlastnictví minulosti. Vyjadřuje právo uchovat si její živou část i po mnoha změnách. Závěrečná řada prostých slov postupně odkládá všechno složité a nechává pouze svobodu, lásku a vlastní přítomnost. Home připomíná, že návrat nemusí vést zpět v čase. Někdy stačí znovu rozpoznat pocit, který s námi celou dobu tiše cestoval.