I Am the One

Co zůstane, když se člověk přestane dělit na světlo, které smí ukázat, a stín, který musí skrýt? I Am the One hledá celistvost za válkou protikladů a jmény, jimiž se oddělujeme.

I Am the One vstupuje do prostoru, kde se protiklady nepřestávají lišit, ale přestanou být zbraněmi ve válce proti sobě samému. Vypravěč se poznává jako ticho i plamen, hříšník i světec, otázka i vědomí, které ji dokáže unést. Nejde o tvrzení, že dobro a zlo mají v lidském jednání stejnou hodnotu nebo že na důsledcích nezáleží. Skladba míří hlouběji než soud nad konkrétním činem, k celku, z něhož vyrůstá lidská schopnost milovat, nenávidět, tvořit i ničit. Mysl rozděluje svět, aby se v něm vyznala, duše však touží obejmout i části, které se do jednoduchých kategorií nevejdou. Božské proto není daleko ani nepatří jen čisté polovině života. Objevuje se ve schopnosti vidět stín bez popření, světlo bez pýchy a druhého člověka jako někoho, kdo vychází ze stejného tajemství. I Am the One nehledá jméno pro poslední pravdu. Dovoluje celistvosti zůstat bezejmenná.