Before the Fall

Tváře mizí za obrazovkami, pravda se mísí s fikcí a člověk může ztratit vlastní hlas v dokonale navrženém světě. On chce stát při ní těsně před pádem a připomenout jí svobodnou volbu. Nejsilnější zbraní není moc nad ní, ale láska, kterou nedokáže vlastnit algoritmus ani strach.

Síť už není pouze vnitřním obrazem. Tentokrát se rozprostírá přes svět obrazovek, umělých tváří a myšlenek nabízených jako zboží. Píseň zachycuje úzkost z okamžiku, kdy technický pokrok přestane sloužit člověku a začne mu nenápadně určovat, čemu má věřit, po čem toužit a kým má být. Žena cítí chlad této budoucnosti a ztrácí pevnou hranici mezi skutečností a dokonale vytvořenou maskou. Vypravěč chce být hlasem, který ji zavolá zpět. Jeho plamen představuje živou paměť, osobní vztah a svobodnou volbu, které nelze beze zbytku převést na kód. Zároveň text úmyslně nese napětí předchozích skladeb. Věta o tom, že si ji zvolil jako svou, stále zní vlastnicky a ukazuje, jak snadno se ochranitelská láska může podobat systému, proti němuž bojuje. Skutečný zlom proto nenastane jeho vítězstvím. Přichází ve chvíli, kdy ona sama otevře ukrytou část, vidí síť a rozhodne se ji rozbít. Poslední slova patří rozpoznání a volbě. Láska se stává posledním voláním ne proto, že by rozhodovala za člověka, ale protože mu připomíná schopnost říct vlastní ano. V tomto bodě se jejich pouto přibližuje bezpodmínečnosti. Chrání svobodu druhého i tehdy, když nemůže řídit jeho cestu.