No Boundary

Kde přesně končí člověk a začíná svět? Tělo dýchá, přijímá hmotu a informace a neustále je vrací okolí. Šestá skladba zkoumá hranici, která je skutečná a užitečná, ale nikdy úplně nepropustná.

No Boundary zpochybňuje jednoduchý obraz člověka jako uzavřeného pozorovatele postaveného proti světu. Každým nádechem vstupuje prostředí do těla, potrava se mění v jeho tkáně a jazyk i myšlenky vznikají ze vztahu s ostatními. Hranice organismu přitom nezmizí a individualita neztrácí význam. Skladba pouze ukazuje, že tato hranice není absolutní. Člověk je samostatnou bytostí a současně otevřeným procesem, který bez okolí nemůže existovat. Totéž platí pro pozorování. Nedíváme se na vesmír zvenčí, protože jsme vytvořeni ze stejné reality, kterou se snažíme pochopit. Neznamená to, že jednotlivec je celý vesmír nebo že jeho mysl všechno stvořila. Znamená to, že pozorovatel a pozorované patří do jednoho celku. Když se tato souvislost ukáže, pevná čára mezi mnou a světem se promění v živý vztah.