Silent Shore

Silent Shore není vzpomínkou na ztracený vztah, ale obrazem domova, který možná nikdy nebyl místem. Na tichém pobřeží mezi časem a věčností zůstává láska beze jmen, strachu a potřeby něco vysvětlovat.

Silent Shore se otevírá jako mlhavá vzpomínka duše na stav před časem, slovy a oddělením. Nevypráví konkrétní minulý život ani romantický příběh. Pomocí pobřeží, světla a ticha vytváří symbolický prostor, ve kterém dvě bytosti ještě nepotřebovaly jména, aby o sobě věděly. Vstup do lidského života zde znamená dobrovolně přijmout zkušenost, která přinese zapomnění, bolest i nové pochopení lásky. Bůh není soudcem, ale obrazem prvotního vědomí, které ukazuje směr bez nátlaku. Melancholie skladby proto nevychází z beznaděje. Je v ní vděčnost za něco, co nelze fyzicky navštívit, ale co možná zůstává jako tichá vrstva uvnitř nás. Silent Shore nehledá únik ze současného života. Připomíná, že hluboký pocit domova nemusí čekat na jiné místo ani jiný čas.