Shout the Truth

Pravda této skladby není nová ideologie ani návod pro ostatní. Je to chvíle, kdy už člověk nedokáže dál lhát sám sobě. Potlačovaný hlas se vrací a poprvé říká nahlas, kde stojí jeho hranice.

Shout the Truth je bodem zlomu, ve kterém se pozorování mění v osobní postoj. Nahromaděný tlak nepraská proto, aby přesvědčil dav nebo našel dalšího nepřítele. Člověk si pouze přestane namlouvat, že klid založený na mlčení je skutečným mírem. Přizná si, co už dlouho věděl o vlastním vyčerpání, strachu, přizpůsobování nebo vztahu, který vyžaduje poslušnost. Výkřik zde není agresí, ale návratem hlasu a práva říct ne, nevím nebo potřebuji čas. Skladba zároveň odmítá představu jediné absolutní pravdy, kterou mají přijmout všichni. Nejhlubší pravda je osobní odpovědnost nepředat vlastní vědomí žádné autoritě. Hněv může otevřít dveře, ale nesmí se stát novým domovem. Po jasně vyslovené hranici proto nepřichází další válka, nýbrž ticho.