Shatterglow

Prasklina neznamená, že světlo všechno spravilo. Shatterglow hledá zář člověka, který zůstal poznamenaný ztrátou, ale už se za své porušené místo nemusí schovávat.

Shatterglow stojí v okamžiku, kdy stará podoba člověka už nevydrží tlak a začne praskat. První trhlina bolí, protože narušuje ochranu, na kterou se dalo spoléhat, a dovoluje světlu vstoupit zároveň s další citlivostí. Housle tento rozpor nesou bez uhlazení. Znějí křehce i prudce, jako by se v jednom hlase potkávala rána s novou odvahou být vidět. Skladba neslibuje, že každá bolest se automaticky promění v růst nebo že rozbití je samo o sobě krásné. Ukazuje možnost, že člověk nemusí čekat na úplnou opravu, aby mohl znovu zářit. Domov se někdy nenajde návratem k neporušenému já, ale přijetím podoby, která přežila. V závěru každá prasklina nese úsvit nikoli proto, že ztráta zmizela, ale protože už jí není dovoleno skrývat všechno ostatní, co v člověku zůstalo živé.