Shadowlight

Světlo bez stínu je jen další maska. Shadowlight vstupuje mezi klid a bolest, něhu a vztek, touhu růst a potřebu zmizet, aby z protikladů vytvořila celistvější obraz člověka.

Shadowlight přichází hned po otázce Who Am I? a odmítá odpověď, která by přijala jen příjemné části člověka. Stín zde není zlo a světlo není dokonalost. Jsou to názvy pro vlastnosti, vzpomínky a potřeby, které jsme se naučili ukazovat nebo skrývat podle toho, za co přicházelo přijetí. Vypravěč prochází ohněm i klidem, bolestí i mírem a zjišťuje, že protiklady mohou patřit k jedné zkušenosti, aniž by se vzájemně rušily. Přijetí stínu neznamená omlouvat ubližování ani se vzdát odpovědnosti. Znamená rozpoznat vlastní hněv, strach nebo stud dřív, než začnou jednat skrytě. Když nakonec odpadnou masky a boj o jedinou správnou podobu, nezůstává prázdnota. Objevuje se pohyblivá celistvost, která nemusí být pouze světlá, aby mohla být pravdivá.