Blue Pills

Den plyne hladce, obrazovka svítí a nic nemusí zabolet. Blue Pills zní jako dokonale chytlavá reklama na život v otupění, dokud poslední refrén neukáže cenu pohodlí.

Blue Pills se tváří jako bezstarostná znělka pro obyčejný den. Vstát, zkontrolovat telefon, pracovat, nakoupit a zopakovat totéž znovu. Pod lehkým povrchem však roste portrét života, ve kterém rozptýlení nahrazuje prožitek a klid znamená jen dobře ukrytý neklid. Píseň nikoho nekárá za telefon ani za únavu. Mluví v první osobě a přiznává, proč je tak snadné sáhnout po další dávce pohodlí. Skutečná změna bolí, zatímco obrazovka nabízí okamžité ticho. Refrén proto zní jako reklama, kterou si člověk začne pobrukovat dřív, než zaslechne její skutečné sdělení. Zlom přijde ve chvíli, kdy pilulka slíbí, že ti pomůže zamilovat si vlastní klec. Smyčka pak pokračuje beze změny, ale posluchač už ji slyší zvenčí. Modrá pilulka neztrácí moc zákazem. Přestává působit v okamžiku, kdy poznáš, co ti pomáhá necítit.