Lucid Overdrive

Bílá čára řeže noc, ruce zůstávají na dosah volantu a přesto řízení přebírá něco hlubšího. Zářivá noční jízda se pohybuje na hraně snu, bdělosti a nádherné ztráty kontroly.

Silnice se v noci mění v úzký proud světla a okolní svět mizí v odrazech černého skla. Řidička ví, že bdí, přesto začíná pochybovat, kdo vlastně určuje směr. Ruce jsou blízko volantu, ale pohyb přichází z hlubší vrstvy, která projíždí duší a přebírá podobu samotné cesty. Lucid Overdrive zachycuje zvláštní okamžik, kdy je člověk dokonale soustředěný a současně se odevzdává proudu, který nedokáže úplně ovládat. Každá další míle ho odvádí od známé podoby sebe sama. Minulost se ztrácí za sklem, světla se rozpouštějí ve vzduchu a rozdíl mezi snem a skutečností přestává být důležitý. Není to oslava bezmyšlenkovité rychlosti, ale přitažlivé napětí mezi vůlí a odevzdáním. Když nikdo neřídí a cesta přesto pokračuje, může se objevit jiný druh vědomí, který místo pevné kontroly volí bdělou důvěru. Píseň zůstává lehce znepokojivá až do konce, protože návrat do běžné reality nikdy úplně nepotvrdí.