Fractal Breath

Jediný nádech se rozvětví v nekonečný obraz a zvuk začne působit jako živý organismus. Hranice těla se rozpouštějí v ozvěnách, pohybu a žáru, dokud člověk sám nezůstane pouhou součástí pulsujícího celku.

Na začátku je jen jeden nádech a tenká linie, z níž začne vyrůstat stále složitější obraz. Fractal Breath sleduje okamžik, kdy se lidský dech spojí se zvukem a oba se začnou opakovat v nových tvarech. Každý tón se může proměnit v plamen, každý krok roztočit další kruh a každá ozvěna otevřít prostor, který předtím nebyl vidět. Krátká slova nepředkládají souvislý děj. Fungují jako impulzy těla, které dýchá, otáčí se, zachvěje a hoří. Postupně mizí pocit pevné hrany mezi člověkem a okolím. Zvuk už není něco, co přichází zvenčí, protože prochází tělem a na okamžik se stává jeho novou podobou. Obraz fraktálu připomíná vzorec, který se v různých velikostech stále vrací a přesto nikdy nepůsobí úplně stejně. Stejně tak každý nádech opakuje základní pohyb života, ale patří jedinečnému okamžiku. Píseň vrcholí rozpadem starých hranic a spojením s proudem bez hmotné podoby. Když všechno ustoupí do hloubky, pohyb nekončí. Fraktální dech pokračuje za dalším dechem jako tichá stopa života, který se neustále skládá sám ze sebe.