Children Are Echoes

Children Are Echoes uzavírá album pohledem na dítě jako pokračování přijaté lásky, ne jako kopii rodiče. Jeho světlo může vyrůst dál, jinak a svobodněji, než kam dohlédne generace před ním.

Children Are Echoes uzavírá Elysium nejkratšími a nejněžnějšími verši na albu. Dítě se objevuje jako radost, světlo, píseň a jiskra, která dokáže překročit obzor rodiče. Slovo ozvěna zde neznamená bezchybnou kopii ani povinnost zopakovat cizí život. Ozvěna přijímá původní zvuk, ale v novém prostoru se mění, vzdaluje a získává vlastní podobu. Stejně tak dítě může nést zkušenost lásky a přitom si zvolit jinou cestu, hodnoty i hlas. Zázrak není požadavkem na výjimečný výkon. Vyjadřuje úžas nad samostatným člověkem, jehož budoucnost nelze vlastnit ani předem napsat. Věta o světle, které září dál než rodič, přijímá tuto hranici s radostí místo strachu. Album tak nekončí uzavřeným rájem pro jednoho člověka. Přechází do vztahu a dalšího začátku, v němž se to nejlepší z přijaté lásky může šířit bez nároku na stejný výsledek.