Temple of Silence

Za hlukem, jmény a neustálou snahou něco vyřešit čeká chrám, který nebylo nutné postavit. Je ukrytý uvnitř a jeho nejhlubší odpověď nepřichází ve slovech.

Temple of Silence vstupuje do vnitřního prostoru, kde se člověk na chvíli nemusí vysvětlovat, dokazovat svou hodnotu ani hledat správná slova. Brána je otevřená a nikdo u ní nestojí, aby rozhodoval, kdo smí projít. S každým krokem se rozpouští čas, modlitby i obrazy, jimiž se vypravěč pokoušel božské zachytit. Zůstává ticho, které není prázdné. Drží pozornost, vrací dech do těla a dovoluje známým podobám vlastního já, aby se objevily bez boje. Chrám postupně přestává být místem a stává se samotným člověkem. Oltář nepotřebuje plamen, dveřmi je láska a hlas pravdy se neozývá zvenčí, ale z nitra, které konečně dostalo prostor. Skladba neslibuje, že ticho odstraní každou bolest. Nabízí však zkušenost, v níž žádná myšlenka nemusí mít poslední slovo. Temple of Silence je návratem domů beze cesty, do klidu, který byl uvnitř přítomný i během největšího hluku.