The Mask of Pride

Pýcha umí ze zlata postavit zeď, která vypadá jako síla a uvnitř nechává člověka samotného. Dokonalý úsměv, vzpřímená brada i potřeba mít vždy navrch proto padají. Pád bez masky se tu stává prvním skutečným nádechem a zranitelnost dveřmi ke svobodě.

Hněv vrátil člověku hlas, ale jeho síla může rychle ztuhnout do dalšího brnění. The Mask of Pride ukazuje obranu, která už neklečí a zároveň se bojí sklonit hlavu. Dokonalý úsměv, moudrá slova a zlaté zdi vytvářejí obraz nezranitelnosti. Za ním však zůstává srdce, které touží po blízkosti a současně se děsí odhalení vlastních prasklin. Pýcha tu není prostá radost z toho, co člověk dokázal. Je to závislost na obrazu síly a nutnost skrývat všechno, co by mohlo tento obraz narušit. Její koruna proto zároveň drží klíč od vězení. Cesta výš začíná výměnou dokonalé pózy za skutečné jizvy. Vypravěč dovolí druhým, aby ho viděli třást se, ohnout se a případně padnout. Neztrácí tím hodnotu. Poprvé padá živý a ne jako herec uvězněný ve vlastní roli. Cesta vede od převahy k pravdivosti. Jakmile už není třeba dokazovat cenu korunou, může se objevit odvaha, která nestojí na dojmu, ale na ochotě vykročit jako celý a nedokonalý člověk.