Tides

Na hladině jezera se na chvíli ukáže něco neviditelného. Nech se unést setkáním větru a vln a zůstaň u okamžiku, který už pomalu mizí.

Když vítr přejde přes jezero, vidíme vodu, nebo jeho dotek? Z téhle prosté otázky vyrůstá setkání dvou podob téhož pohybu. Táhlé ženské broukání představuje vítr, krátké sborové odpovědi vlny, které se zvednou, zachytí světlo a zase splynou s hladinou. Hlasy se k sobě vracejí pokaždé trochu jinak a postupně se do sebe proměňují. Hypnotický psytrance přitom nese tělo vpřed a nechává myšlenkám prostor zpomalit. Jestli znáš přání podržet si krásnou chvíli ještě o něco déle, můžeš se v Tides poznat. Je tu něha, tichý stesk i vděčnost za něco, co nejde zastavit, ale co v nás může zůstat i poté, co to odezní.